Zahraniční politika České republiky

národní bezpečnost, ekonomika, osobnosti, implementace 

"České republice chybí základní koncepce zahraniční politiky a její komunikace."

"Pokud nám v Bruselu zakážou utopence, neřekneme Unii ano."

"Nezbývá nám než vstoupit do Evropské unie."

Národní zájem a cíle zahraniční politiky České republiky

Diskutující se nejprve pokusili zformulovat klíčový pojem "národní zájem"(1). Jeho definice je nejednoznačná, proto se většina přiklonila k užšímu vymezení v podobě "cílů zahraniční politiky". Národní zájem je možné následně ztotožnit s množinou těchto cílů, které však mohou být konfliktní. Také zde nepřevládl jeden sdílený názor. Někteří považují cíle zahraniční politiky z valné většiny za pragmatické, a proto by mělo být jejich naplňování vymezeno společenskými hodnotami. Česká republika by se měla poučit z vývoje ve světě a držet se ekonomického pragmatismu, příkladem mohou být Spojené státy a jejich zcela rozdílné vztahy s Kubou a Čínou. Jiní cítí, že pragmatismus je nedostatečný, že "svět potřebuje vizionáře". Mimo to cíle zahraniční politiky a hodnoty nemusí stát antagonisticky proti sobě. Při prosazování ekonomických zájmů je třeba si uvědomit, že jejich obětování ve prospěch obecně uznávaných hodnot euroatlantické oblasti je z dlouhodobého hlediska výhodné.

Podle účastníků Lípy chybí České republice základní koncepce zahraniční politiky. Bez premis, závěrů a neustálé komunikace (2) nelze provádět konzistentní politiku, což se projevuje rovněž v její  nesladěnosti vedoucí často k střetu zájmů různých zájmových skupin. Práce subjektů vytvářejících zahraniční politiku je o to komplikovanější, že cíle jejich činnosti nemohou být statické, protože jsou ovlivňovány dynamickým vývojem ve světě. Politikům a úřednickému aparátu se dosud nepodařilo v zahraniční vytvořit "corporate identity" České republiky. Na tvorbě dobré image se však podílejí všichni občané České republiky a jejich vystupování není vždy ideální.

Česká republika je malý, představuje 0,17 % světové populace, a strategicky nepříliš důležitý stát (3). Zájmem země proto musí být členství v globálním klubu demokratických zemí, s kterými sdílí společné hodnoty. Přesto i zde lze najít rozpor, který se projevil v hodnocení zásahu vojska NATO v Srbsku. Někteří diskutující považují "Kosovo" za problém identifikace národa se zájmy Severoatlantického paktu. Tento rozpor nebyli diplomaté schopni vyřešit.

Národní konkurenceschopnost České republiky

Také pojem národní konkurenceschopnosti České republiky je vzhledem ke svému designátu značně problematický.  Ke kritériím, s jejichž pomocí lze alespoň do jisté míry dovozovat konkurenceschopnost země, náleží vzdělanost národa a jeho flexibilita. Konkurenceschopnost národa je do značné míry dána podmínkami, které stát pro své obyvatele vytvoří, musí mít základ v infrastruktuře, a to jak "tvrdé" tak "měkké". Do první skupiny patří dopravní infrastruktura či telekomunikace, měkká infrastruktura obsahuje systém vzdělávání či zdravotnictví. Konkurenceschopnost národa je utvářena i tlakem zevnitř, tj. konkurencí mezi jednotlivými obyvateli. V této souvislosti je nutné poukázat na USA, kde existuje enormní konkurenční prostředí, které je dáno počtem obyvatelstva a jednotným trhem. Důležitou složkou konkurenceschopnosti národa je i schopnost obyvatel hovořit cizím jazykem. 

Zahraniční politika s národní konkurenceschopností přímo souvisí. Zvyšování konkurenceschopnosti je  znovu podmíněno komunikací zahraniční s vnitřní politikou, jejich cíle musí být nutně sladěné. Dobrým příkladem je ekonomický zázrak Irska, které se v zahraničí presentovalo "národním zájmem" o zahraniční investice do hi-tech technologií, zatímco vláda podporovala vzdělávání. V této souvislosti lze identifikovat národní zájem České republiky jako dobrou vizitku v Bruselu. Diskutující se v naprosté většině shodly, že práce zástupců ministerstva zahraničních je v této oblasti nedostatečná, o čemž svědčí také poslední hodnocení Evropské komise. Polsko a Maďarsko disponují silnou lobby v Bruselu, Česká republika se o vytvoření nátlakové skupiny nepokusila. Posilování národní konkurenceschopnosti rovněž odporuje tradičně negativní postoj českých obyvatel vůči svým krajanům v zahraničí (4).

Management procesu vstupu ČR do Evropské unie

Klíčovým úkolem pro subjekty provádějící zahraniční ale také domácí politiku je management procesu vstupu České republiky do Evropské unie. Účastníci diskuse se shodli na faktu, že přes všechny slabiny, které Unie v sobě skrývá, nemáme jinou možnost než se stát jejím rovnoprávným členem. Hlavním poselstvím kampaně před rozhodnutím o vstupu do EU by mělo být tvrzení, že Česká republika si nemůže dovolit nebýt v Evropské unii. Většina diskutujících by dala přednost referendu vzhledem k závažnosti otázky a potřebné legitimitě rozhodnutí.

Dnes by referendum dalo jednoznačné "ano" vstupu do Evropské unie, protože by odpůrci a nerozhodní nepřišli. Mimo to jen minimum obyvatel je seznámeno s problémy spojenými se vstupem do EU. Spoléhat se na nevědomost občanů by však bylo tou nejhorší strategií před hlasováním o přičlenění k Unii. Vyšší informovanost povede jednoznačně ke nárůstu občanů, kteří řeknou Evropské unii své "ne" (5). Úkolem politiků by proto měla být jasná formulace problémů a maximální otevřenost tak, aby případná většina, která rozhodne o vstupu, nebyla po roce života ve společné Evropě zklamána. Negativním případem může být Rakousko či Švédsko.

Na druhé straně zazněly také hlasy obávající se nekvalifikovanosti lidového hlasování. Vzhledem k tomu, že podrobné seznamování občanů s informacemi o Unii je časově velmi náročné a především neexistují záruky dostatečné analýzy problému každým voličem, referendum by mohlo být kontraproduktivní. Alternativou pro řešení otázky vstupu je dvojkolové rozhodování, které by sloučilo rozhodování expertů s rozhodováním občanů. V prvém kole by se jednalo o odbornou analýzu provedenou experty, kteří by rozebrali a zjistili, co je výsledkem vstupu do EU popřípadě jeho odmítnutí. Takto provedená zjištění by byla předložena občanům, aby sami ve věci rozhodli. Druhé kolo by zajistilo potřebný mandát pro rozhodování.

Jak již bylo řečeno, vstup do Evropská unie viděli účastníci Lípy jako nezbytnou nutnost. Unie má však spoustu svých chyb, v současné době například ani její členové nemají společný názor na budoucnost seskupení. Protože lze přirovnat cílení vstupu do EU míření na pohyblivý terč, diskutující se snažili nadefinovat cíle samotné Unie. Prvním cílem je vybudování vnitřního trhu. Nadpoloviční většina se shodla na tom, že společná měna je v podmínkách ztrnulého trhu práce a nejednotné fiskální politiky nejlepším nástrojem pro splnění vytyčeného cíle. Druhým a snad ještě závažnějším úkolem Unie je vybudování rovnocenného vztahu Evropy a USA (6). Jedním z nástrojů k splnění tohoto cíle je tolik diskutované vybudování společné evropské armády, která by se starala o pořádek, lépe řečeno demokracii, na starém kontinentu. Podpora procesu integrace Evropy ze strany jediné světové velmoci by měla být motivována pragmatismem a historickou zkušeností. Jednoduše řečeno: "Je výhodnější komunikovat s jedním průhledným partnerem, jehož samotná existence maže historický konflikt mezi Německem a Francií." (7)

Rozšiřování Evropské unie se týká nejen uchazečů o vstup ale také členských států. Přijímání nových států do skupiny vyspělých zemí je politickým procesem, který řídí elity . S nárůstem obav obyvatel západní Evropy z přílivu levné pracovní síly z východu se zvyšuje pravděpodobnost nárůstu nevole přijímat další členy do "klubu bohatých". Musíme proto počítat rovněž s možností, že o přijímání nových států do Evropské unie budou rozhodovat referenda vyhlášená v členských zemích.

Zahraniční politika, jak již bylo řečeno, musí stát na pevných základech a musí být neustále komunikovaná. Počítače, internet či další nové telekomunikační služby přenos informací zrychlují. Zároveň se však komunikace rozšiřuje, partnerem vlád při jednáních se stává stále více soukromých subjektů.

Budování sousedských vztahů

Sousedské vztahy se dlouhodobě těžce budují a jednoduše a rychle se devastují. Protože mají svá nesporná specifika je nutné jednat o to více slušně, korektně a vyhnout se přehnané familiárnosti.  Předpokladem pro rozvíjení dobrých sousedských vztahů je vzájemné poznání a podpora společných projektů. 

Z hlediska ekonomické spolupráce existuje řada bílých míst, které je třeba zaplnit. Se svými sousedy rozvíjíme spíše „velký obchod“ než obchod malý, tj. obchod mezi malými a středními podnikateli v pohraničí. Domácí firmy podle některých diskutujících podceňují zajímavé trhy v sousedních zemích bývalého sovětského bloku. (8)

Diskutující se shodli na faktu, že za eskalací temelínského konfliktu stojí "vaření volebního guláše" v ČR a Rakousku. Primárním cílem diplomacie by mělo být uklidnění situace. Ještě těžší oříšek budou rozlouskávat rakouští politici, Rakousko sebe samo vehnalo do místa, z kterého lze jen těžko vycouvat a cesta dál nevede. Ve snaze objektivně popsat skutečnost se účastnící pokusily shrnout chyby domácí zahraniční politiky. Zástupci ČR věděli, že v této části Evropy vzniká bezjaderný koridor, přesto trvali na dostavbě Jaderné elektrárny Temelín. Své úmysly diskutovali jen minimálně se zahraničními partnery. Rakouská jaderná komise naprosto vyhořela v průběhu návštěv JET, česká strana tento fakt nikdy nevyužila.

Náhrady vyplácené německými firmami nuceně nasazeným otevírají podle některých diskutujících otázku finančního odškodnění odsunutým Němcům. 

(1)     Účastníci diskuse se nedokázali shodnout na podstatě pojmu. Někteří vidí "národní zájem" jako subjektivní pojem prosazovaný lobbyistickými skupinami. Jiní definovali "národní zájem" jako obecný termín jehož  náplní je budování demokracie, bezpečnosti a ekonomického blahobytu. Velice zajímavá byla poznámka, že šíření demokracie je úzce spojená s otázkou bezpečnosti. "Dva demokratické státy proti sobě nebojují," je základní ideou vyspělého Severu. 

(2)     "Pokud stále trpíme komplexem malého státu pořiďme si jaderný arzenál." (odpověď jiného účastníka): "Už jim máme."

(3)     Politici  nevytváří podmínky motivující občané chtěli spolupracovat. Zahraniční politika se neurčuje v parlamentu, z čehož vyplývá její nízký mandát. V zahraničních stabilizovaných demokraciích se stát otvírá svým občanům mnohem více skrze parlament. 

(4)     Básník František Gellner kdysi prohlásil, že největším zločinem v Čechách není vražda ani pedofilie ale emigrace.

(5)     "Pokud nám v Bruselu zakážou utopence, neřekneme Unii ano."

(6)     Spojené státy od doby svého vzniku nepoznaly partnera, pouze spojence a nepřítele.

(7)     Konflikt mezi Francií a Německem eskaloval vždy, když Spojené státy ponechaly Evropu svému osudu.

(8)     Jižní Polsko, respektive území vymezené městy Wroclaw a Krakow, skrývá zajímavý potenciál. Na zmíněném území žije 15 milionů obyvatel, tedy stejně jako v Česku a Slovensku dohromady.

 

Zpět