Financování politických stran u nás a jinde

Vzhledem k stanoveným tématům diskuse se účastníci nevyhnuli potřebě sjednocení pojmů a diskusi o obecných otázkách politických systémů, jejich pozitivech a negativech.  Jednotliví řečníci přitom provedli důkladní nákladovou analýzu financování politických stran, přičemž jako krizový moment označili volební kampaně. Shoda přitom mezi účastníky diskuse nastala v potřebě rovných podmínek pro všechny subjekty politické scény, a to při respektování “vůle lidu” vyjádřené počtem získaných hlasů. V neposlední řadě se řečníci věnovali problematice korupce, kde podle většiny účastníků hlavní problém spočívá ve vysoké angažovanosti státu v přerozdělování HDP, lékem by tedy měla být maximální omezení státních zásahů do svobodného podnikání a “všeobecná” liberalizace.

Pro práci ve skupinách byly navrženy následující výchozí podmínky pro diskusi

Vezmete-li v úvahu, že:

•  větší privátní dary politickým stranám jsou většinou formou lobbyismu

•  statní podpora  politickým  stranám podporuje růst moci stran za peníze daňových poplatníků

• finanční příspěvky členů stran nestačí na drahé  politické kampaně současnosti a zvýšení příspěvků by vyhnalo ze stran jejich chudší členy

• je na místě se ptát, zda by mělo být povoleno samofinancování politických stran prostřednictvím výdělečné činnosti

• si přejeme, aby naše demokracie byla založena na politických stranách nebo na nezávislých kandidátech, přičemž nevíme , jak by mělo vypadat duální  řešení

• větší příspěvky státu stranám by mohly vést k nárůst členské základny ze zištných důvodů …?

Zkuste navrhnout řešení otázky financování politických stran!

Volná soutěž politických subjektů

Účastníci jednotlivých diskusních skupin se na samotném začátku práce ve skupinách snažili vytyčit  pozici politických stran jakož i nezávislých kandidátů na politickém bojišti. V této obecné diskusi zazněly argumenty pro a proti jednotlivým volebním systémům, k postavení nezávislých  osobností vůči stranickým sekretariátům. “Je třeba najít rovnováhu mezi systémy, mezi zástupci velkých i malých politických stran a mezi nezávislými kandidáty”, zaznělo z úst jednoho z účastníků. V současné době je patrná snaha o zakonzervování společnosti a o monopolizaci veřejného mínění. Dochází tak k zužování veřejného prostoru a dochází k exkluzivitě politických stran. Volná soutěž  politických stran utrpěla také díky opoziční smlouvě, taková konkurence ztrácí legitimitu. Zavírá se pole pro ostatní politické strany i pro nezávislé kandidáty. Z toho vyplývá velké nebezpečí, protože opět dochází ke koncentraci moci. Začínají se používat určitá opevnění stávajícího systému, zvyšují se bariéry vstupu a náklady na vstup do volné soutěže. Systém je pak jako celek  diskriminační.

Proč máme mít systém politických stran, když je drahý? Hlavním problémem je to, že investice do demokracie není v našem případě efektivní. Je třeba, aby nejprve fungovala občanská společnost a nezávislá media. Potom teprve může začít fungovat demokracie.

Rádi bychom také věděli, kolik nás občany demokratický systém stojí jako celek. Neexistují téměř žádné informace týkající se této problematiky. Proto by bylo vhodné navázat náklady a výdaje politických stran na některý ekonomický ukazatel. Zároveň  nejsou k dispozici  ani ekonomické studie vztahující se k tomuto tématu. 

Nákladová analýza  financování politických stran

Samotná otázka financování politických stran se odvíjela od prvotní “nákladové analýzy”. Zde došlo k jednoznačné shodě, že vedle nákladů na provoz standardního aparátu, tkví hlavní zátěž stranických pokladen v nutnosti financování volebních kampaní. Během volebního období mají politické strany stabilní náklady, které pokrývají činnost sekretariátů, tyto náklady můžeme v ekonomickém slova smyslu chápat jako fixní. Během volební kampaně se náklady zvyšují a rozpočet politických stran se dostává do deficitu, v tomto případě se jedná o náklady variabilní. Nezanedbatelné procento voličů totiž v každých volbách podlehne tlaků reklamních kampaní, což pro politické strany představuje vysoké nároky na příjmy do stranických pokladen. Z toho plyne i jeden z dalších problémů s financováním politických stran: financování současných politických stran je do značné míry financování politického public relations. Dovedeme-li však tuto myšlenku ad absurdum – předpokládám-li, že většina voličů je neschopná samostatného rozhodování a nechá se zásadně ovlivňovat jakoukoli reklamou – ztrácí současný demokratický politický systém smysl.

Politická strana jako veřejný statek

            Od této “nákladové analýzy” diskuse směřovala k zásadnímu pohledu na politickou stranu a její postavení, zde se vyprofilovaly dva  pohledy na věc:

• Politická strana je de facto zájmové sdružení několika osob.

• Politická strana je veřejným statkem.

Většinový názor se přitom přiklonil k alternativě, že politická strana je veřejným statkem. To následně implikovalo otázku, že problematika  financování politických stran je jen přeneseným problémem jak zajistit, aby politické strany  plnily své předvolební sliby. Pokud bychom vytvořili systém, který by přísně kontroloval plnění volebních slibů, problém financování zmizí.

Jedním z návrhů bylo  platit politické strany z veřejných prostředků ex-post za splněné sliby. Svým způsobem by volbami vznikl mezi voliči a politickou stranou zcela klasický kontrakt. Platba by následovala až po splnění kontraktu – tj. po ověření, že strana splnila svůj program.

Dalším možným způsobem by  mohl být grantový systém pro politické strany. Nezávislá instituce by vypsala grant pro politické strany na snížení daní či omezení byrokracie. Na tento konkrétní grant by přispívali jednotliví občané dle svých možností. Strany, které by tento bod naplnily, by se po skončení volebního období ucházely o tento grant.

Diskutující však příliš neodsuzovali ani existující systém financování politických strany, kdy dochází ke kombinaci veřejných zdrojů - platby ze státního rozpočtu a sponzorských darů. Zazněl však jednoznačný požadavek na platbu státního příspěvku v závislosti na počtu získaných hlasů voličstva, tedy nápravu dnešního systému diskriminujícího subjekty s nižším volebním ziskem. Menšinový a do jisté míry idealistický byl přitom názor, že by financování politických stran probíhalo výhradně z veřejných zdrojů, tedy při úplném zákazu sponzorských darů. V oblasti sponzoringu je podmínkou pro jeho zachování v systému financování politických stran naprostá transparetnost, tedy oproti dnešnímu stavu musí dojít k výrazné změně.

Lobbying vs. korupce

K neúspěchu je podle účastníků Lípy rozhodně odsouzena snaha přerušit vazbu mezi darem a očekávánou protislužbou politické strany (politika). U soukromých darů politickým stranám jde vždy o dar spojený s očekávanou protislužbou. Pokud této vazbě zamezíme, přestanou dárci poskytovat peníze. Vlastní systém financování musí být realistický. Je potřeba výrazně  přitvrdit v požadavcích na transparentnost a informovanost občanů o financích politických stran. Samotné sponzorství není na překážku. Je ale nutné stanovit pravidla hry:

• Je nezbytné vymezit ty subjekty, které se nesmí účastnit sponzoringu (například podniky se státní účastí, ve státním vlastnictví, ti kteří se účastní státních zakázek apod.).

•  Kontrola financí politických stran. Bylo by vhodné “založit” nezávislou kontrolní instituci, která by se zabývala kontrolou financování politických stran.

•  Dále je potřeba ustanovit v zákoně trestní odpovědnost za financování politických stran. Vymezit zákonem jednotlivé stranické funkce a jejich zodpovědnost.

Shodli jsme se, že nedokončené reformy a nedokončená privatizace jsou překážkou k posunu tím správným směrem. Je třeba zúžit politickým stranám operační prostor. Ve chvíli, kdy bude dokončena privatizace, dojde k důslednému nastavení daní a eliminuje se role státu, transparentnost financí se zvýší. K dispozici budou finance ze státního rozpočtu, bankovní úvěr a sponzorování. Poslední, jak již bylo uvedeno, by mělo být jednoznačně vymezeno zákonem.

V neposlední řadě se účastníci Lípy řešili probllematiku financování formou poskytnutí bankovních úvěrů. Pokud je banka ve státních rukou, měla by i forma úvěrování politických stran vymezena v zákoně. Pokud se však jedná o privátní subjekt, nejsou zde  žádné překážky. Záleží pak na každé jednotlivé bance, jakou má v této oblasti politiku a jaký pohled bude mít na zajištění takového úvěru.

Zpět