Stínová ekonomika

Stínová či šedá ekonomika je fenomén, který se v různé míře vyskytuje ve všech typech ekonomik. Obvykle jde o reakci občanů na postup státu – typicky na vysoké zdanění či velkou míru byrokracie.

První otázka, která se při diskusi o stínové ekonomice naskytne, je prostá: Proč vlastně stínová ekonomika vadí? Pomineme-li případné „morální“ důvody, z ekonomického hlediska je problém, že v šedé ekonomice nelze dlouhodobě investovat, dochází k velkému plýtvání zdroji (náklady na krytí stínových aktivit) a příjmy stínové ekonomiky jdou pouze do spotřeby. Stínová ekonomika se „natlačí“ do prázdných míst oficiální ekonomiky a doprovází ji. Pokud oficiální ekonomika roste, roste i ekonomika stínová a to dokonce rychleji a naopak v případě poklesu oficiální ekonomiky klesá stínová ekonomika pomaleji.[1]

Diskutující si také kladli otázku, zda je vůbec správné, aby se vláda prioritně zabývala bojem se stínovou ekonomikou (a nesoustředila se místo toho na růstové faktory). Jak plyne z výše uvedeného, boj se stínovou ekonomikou je na místě, ale česká vláda nepostupuje správně. Není možné vést ho jako kampaň, ale musí spočívat v každodenním zjišťování a vyhodnocování. Ze 3 připravovaných zákonů, nebudou dva určitě účinné (registrační pokladny a majetková přiznání).

Co vede k šedé ekonomice? V případě České republiky je zřejmě největším problémem složitost a nepřehlednost daňového systému. Zdaleka však neplatí, že ne všichni, co řádně neplatí daně, jsou kriminálníci – mnohdy je na vině právě složitost daňového systému, neustálé změny zákonů (novely novel…).

Proč je vlastně náš daňový systém tak složitý? (A nepomohlo by řešení v duchu rovné daně?) Složitost systému je nezamýšleným výsledkem neustálých změn. V roce 1993 nijak složitý nebyl, ale časem na sebe nabaloval další zákony a zkomplikoval se. Většina opatření vzniká živelně a nekoordinovaně, zákony jsou schvalovány v balících, kdy se „připleskává“ několik zákonů k sobě najednou.

Jakým způsobem lze problém stínové ekonomiky „řešit?“ Určitě nesmí jít pouze o restrikci. Příkladem může být například soubor opatření, které zavedlo sousední Německo v polovině 90. let – kdy zavedlo tzv. klientsky přátelské zdanění. To v praxi znamenalo, že:

• daňový správce má poradit a ne jít na občana s bičem

• zjednodušené daňové přiznání

• zjednodušení daňových zákonů a jejich formulace ve srozumitelnějším jazyce

• jeden správce daně zajistí všechny daně vůči jednomu poplatníkovi (ne na každou daň jednu babku)

Poněkud jinou cestou se vydala Velká Británie, kde vznikla „horká linka“, na kterou mohl kdokoli zavolat a upozornit na jedince či firmy podezřelé z neplacení daní.

 Pro potírání šedé ekonomika není samo o sobě dostačující snížení daňového zatížení, protože vystoupení ze stínové do oficiální ekonomiky, znamená pro daný subjekt vždy ztrátu. Existuje však jednoznačně vztah mezi daňovými úniky a mírou rizika jejich odhalení, přičemž míra tohoto rizika je v ČR velice nízká – to je hlavní aktuální problém v ČR.

Pak se mezi diskutujícími rozvinulo mnoho nápadů, co lze dělat, počínaje kolkováním alkoholu a cigaret až po zavedení kontrolních pokladen, jejichž příklad je spíše smutnou záležitostí.[2] Neboť hlavní – daňový důvod zde úplně vymizel, když ze zákona postupně vypadl i požadavek, aby pokladna měla fiskální paměť. Z hlediska daňového tedy žádný přínos mít nebudou. V Maďarsku a na Slovensku, se prý od zavedení registračních pokladen zvýšila výše přiznaných tržeb asi o 20 %.

Diskutujíc samozřejmě napadlo také to, zda by nebylo lepší snížit mandatorní výdaje (a celkové státní výdaje), než se  neustále snažit vybírat víc prostředků na daních. Z pohledu podnikatele jsou daně jen specifickým druhem nákladu a jeho „povinností“ je minimalizovat náklady a být efektivní. To se ovšem velmi týká placení daní a jejich výše. Nejsnazší způsob jako bojovat s šedou ekonomikou je navodit takový stav, kdy se lidem vyplatí platit daně. To ovšem znamená, že daně nesmějí být nekřesťansky vysoké.

Změnila se nějak výše stínové ekonomiky během transformace? Protože její odhady jsou vždy velmi nepřesné, je nemožné prokázat její růst či pokles. Je ale zřejmé, že velikost stínové ekonomiky v ČR se nebude významně odlišovat od vyspělých evropských ekonomik.

Zpět