Sporné momenty hospodářské politiky

Jaká je hlavní obecná překážka růst v ČR? Politická vůle a schopnost řešit problémy.

Jaký je hlavní specifický problém růstu? Vzdělávací systém

Diskuse o sporných momentech hospodářské politiky (a hlavních překážkách ekonomického růstu v ČR) se v naprosté většině skupin postupně stočila na problematiku vzdělávání a školství. Jde totiž o dlouhodobý faktur růstu, který – jak se obvykle všichni shodli – v ČR dlouhodobě nefunguje optimálně. Není to samozřejmě pouze problém státní politiky. Stejně tak i studenti neumí přijmout zodpovědnost za svou kvalifikaci a vzdělání a firmy zase nejsou obvykle ochotny investovat do firemního vzdělávání.

 Zajímavé je, že přestože verbálně existuje shoda na potřebnosti kvalitního vzdělání a stejně tak na tom, že stávající systém je nevyhovující, nikdo si nestěžuje „přespříliš.“ Důvodem je fakt, že vzdělání – na rozdíl od zdravotnictví – „nebolí“ a lidé se tak soustředí na to, co je bezprostředně „pálí.“ S tím souvisí i to, že neexistuje silná poptávka po kvalitním vzdělání a bez této poptávky nikdy kvalitní vzdělání nebude.

 Vzdělání samozřejmě není jediným problémem, který brzdí ekonomický rozvoj České republiky. Namátkou lze jmenovat například soudnictví, vysokou nezaměstnanost, neprofesionalitu a nezodpovědnost státní správy, nedostatek politické vůle, míra legislativní a další regulace, kvalita institucí, regulace trhu práce a mimo-mzdové náklady práce, zdanění, veřejné finance, motivy a bariéry aktivního hledání zaměstnání, vlastnická struktura, hospodářská soutěž a penzijní reforma.

 V případě ČR nejde však o izolované problémy, ale o celou „nemocnou společnost.“ Jednotlivé nedostatky nelze bohužel řešit zákonem, ale je třeba provést změnu. Řešením je změna volebního systému na většinový, který by vedl k větší transparentnosti v politice a jasné odpovědnosti za politický program.

 Beze změny volebního systému, bude totiž velmi složité prosadit reformy, které podle všeho vyžaduje dnešní stav české ekonomiky. Na českém politickém nebi totiž neexistuje žádná politická strana, která by ve volbách uspěla s liberálním programem a to natolik, že by po volbách měla takovou politickou sílu, že by liberální program  prosadila i do  zákonů.

Jako pozitivní příklad byl diskutován případ slovenských reforem, které byly označeny jako krok správným směrem a dobrý příklad pro domácí ekonomiku. Tento názor však někteří (spíše levicoví) diskutující odmítali a připomínali negativní důsledky pro sociální situaci občanů Slovenska. Při diskusi nad slovenskou reformou vyjádřili příznivci reforem obavy, zda právě pod tlakem voličů neopustí slovenská vláda nastolený reformní kurs. Jako neuralgický bod veškerých reformních snah současné české vlády byl označen stav, kdy si hrajeme na sociální stát západoevropského stylu, avšak na realizaci tohoto sociálního ráje nemáme potřebné zdroje. Pokud tedy  politická reprezentace neopustí tuto myšlenku nemůže dojít k tolik  potřebnému masivnímu růstu českého hospodářství.

 Otázkou také je, zda před námi vůbec stojí otázka dohánění Západu? Má ještě Česká republika růstový potenciál? Ačkoli makroekonomické agregáty vyspělých zemí v čase konvergují, převládá v ČR pesimismus. Pravdou je, že ČR je součástí Evropy, jejíž ekonomika není schopná projít jakoukoli zásadní změnou. Poměrně velký rozdíl mezi Evropou a USA v HDP na obyvatele je ovlivněn mírou participace. A právě tudy by mohla vést cesta ke zlepšení v Evropě.

České republice chybí vize, chybí ambice na výkon. Setkáváme se spíše s oportunismem. Je obrovský rozdíl mezi ambicí mít se dobře a ambicí mít se dobře díky svému dobrému výkonu!

 Důsledky přeregulace v Evropě se projevují v řadě případů až nyní. Současná přeregulovanost v ČR může být jakýmsi zpětným rázem tzn. reakcí na přílišný liberalismus na počátku transformace. ČR neumí jít jinou cestou než přes extrémy. Na počátku transformace bylo třeba alespoň elementární regule vytvořit. Neexistence těchto pravidel je příčinou našeho nefunkčního kapitálového trhu a přílišné regulace v bankovnictví (ovšem byla-li vůbec kdy nějaká vlna liberalismu?).

 Vlna dnešní regulace je vyprovokovaná situací ve světě (viz. USA a účetní skandály). Je ale prováděna úplně špatně. Není možné zavádět regulaci po jednotlivých krocích bez jakékoli koncepce. Právní normy si jinak protiřečí a spíše jen zalepují „díry“, které se objevují. Regulace je plíživá – vznikají nové a nové regule. Do zákonů se v souvislosti se vstupem do EU dostalo více než bylo potřeba. Harmonizace byla prováděna zcela nekoncepčně. Nárůst regulace byl odstartován rokem 1996, kdy byla schválena novela obchodního zákoníku a založena Komise pro cenné papíry.

Nárůst nezaměstnanosti je důsledek opožděné restrukturalizace. Naše „vklíněnost“ do německého prostoru je velmi podceňována. Vzlínání mezd vede k vysoké nezaměstnanosti. ČR je dvou-rychlostní ekonomika. Dohodnutý mzdový nárůst tlačí na snižování zaměstnanosti. Nezaměstnanost podle ILO je asi 8%, kdyby ustal tlak odborů na mzdy, dalo by se dosáhnout snížení až na 5%. Především by ale tvůrci politiky neměli vytvářet další nezaměstnatelné! Což úzce souvisí s problémem školství.

V otázce mimo-mzdových nákladů není nejpodstatnější jejich podíl na celkových nákladech práce, ale jejich struktura. V České republice jdou všechny mimo-mzdové náklady přes stát. Regulace na trhu práce není dlouhodobým růstovým faktorem. Chybí zde platforma pro jednání zaměstnavatelů s odbory.

Zpět