Zápis 13 Drogy

Jednou jeden odborník hovořil o špatných vlivech na společnost, mluvil o kouření, alkoholu a drogách. Po skončení přednášky jako první věc udělal, že si zapálil.

Jeden z účastníků se neubránil a odborníka se dotázal: „Jak můžete hovořit na toto téma, když sám se podle těchto zásad neřídíte?“

Odborník mu suše odpověděl: „Ukazatel může být shnilý, ale musí ukazovat správným směrem.“

Je jasné, že od roku 1990 užívání drog v ČR významně vzrostlo a to hlavně mezi mladšími lidmi. Proto je důležité hodnotit dopad tohoto fenoménu a také si vytvořit názor na to, jak tomu čelit.

DROGY: ALKOHOL VERSUS HEROIN

Takřka dokonalá shoda panoval u všech zúčastněných v odpovědi otázku, jaké má užívání drog dopady. O negativním vlivu na zdraví jedinců užívajících drogy nevznikla žádná pochybnost, drogově závislí přitom ohrožují možnými zdravotními riziky i zbytek společnosti, tedy je zde negativní dopad sociální. Negativní vliv užívání drog se přenáší i na celou rodinu, která se ocitá ve zcela jiném světě než v jakém do počátku užívání drog členem rodiny žila. Stručně shrnuto, drogy způsobují bez nejmenších pochyb zásadní problémy medicínské, morální i sociální.

Každou diskusi o nelegálních drogách však komplikuje existence drog legálních, na nichž stát navíc prostřednictvím spotřebních daní silně profituje. Při zamyšlení nad legálními drogami (alkohol, cigarety) se záhy vesměs dospělo ke shodě v tom, že naše (evropská) společnost je pijácko (několik tisíc let) kuřácká (stovky let).[1] S těmito drogami se lidé žijící v našem prostředí vyrovnali a i přes jejich společenskou nebezpečnost, společnost je z legalizovala a mimo jiné z nich čerpá i daňové výnosy.[2] Je však mimo vší pochybnost, že i tyto legální drogy způsobují řadu problémů a společnost vynakládá obrovské prostředky na léčbu důsledků požívání těchto drog. Daňový výnos z prodeje alkoholu a cigaret je však mnohem nižší než náklady na léčení a řešení problémů, které užívání těchto drog způsobuje (například léčba rakoviny plic či alkoholismu).

Budeme-li zkoumat situaci ve světě a i historický vývoj, zjistíme, že každá civilizace má svoji drogu a občas je velmi obtížné se na věc dívat objektivně (například právě na ono kouření či alkohol). Hranice mezi legálními a nelegálními drogami je tedy spíše dána kulturní zvládnutelností v rámci dané společnosti než nějakým „objektivními“ kritérii nebezpečnosti a škodlivosti.

Zcela zásadní a klíčová otázka v souvislosti s drogami však je tato: proč vůbec lidé drogy berou? Co lidem drogy přinášejí, že jsou ochotni snášet nedozírné negativní dopady s jejich užíváním spojené? Podle jednoho názoru je to spojeno s neschopností současné společnosti slavit a zažít tak v jistém smyslu transcendentální zážitek. Hlavním cílem užívání drog je tak vykročit z racionálního rámce, v němž se naše západní společnost běžně pohybuje; racionalita nás pak vede k jednotvárnému a svým způsobem nudnému bytí. S trochou nadsázky by se dalo říci, že drogy jsou „chemickou substitucí náboženství.“

Diskuse by také nebyla úplná bez zamyšlení nad tím, co všechno je vlastně droga? Z hlediska represivních orgánů je situace jasná: drogy jsou substance, jejichž užívání je zakázáno dle mezinárodních úmluv. V životě lze však za drogu označit i řadu jiných věcí: známá je závislost lidí na hracích automatech (a je i podobně jako drogová závislost léčena). Popsány však byly i jiné typy závislostí například na hororech či televizi.

V řadě zemí Jižní Ameriky je drogový problém součástí snahy vést důstojný život.. Pro řadu lidí je to prakticky jediný dostupný způsob obživy. Vymýtit výrobu drog v těchto oblastech (obvykle mimořádně chudých) tak prakticky nelze bez toho, aby měli tito lidé nějakou jinou, lepší perspektivu.

LIBERALIZACE, REPRESE A PREVENCE

Jak však řešit problém užívání drog v praxi? Přístupem, který se sám nabízí, a který je více či méně tvrdě prakticky celosvětově (alespoň pokud jde o západní civilizaci) uplatňován, je represe, zákaz užívání nepovolených drog a vynucování tohoto zákazu silou. Historická zkušenost s prohibicí ze Spojených států ze 30tých let minulého století však ukazuje, že to nemusí být správné řešení. Dnes lze s dostatečným odstupem konstatovat, že prohibice (tj. represe vůči poživatelům alkoholu) nefungovala a naopak mimořádné zisky plynoucí z nelegálního prodeje alkoholu umožnily rozmach organizovaného zločinu.

V ČR se dnes experimentuje a analyzují se modely, které se již v jiných zemích ukázaly jako nefunkční. To stojí jak peníze, tak životy zejména mladých lidí. Těmito zahraniční modely jsou holandský model, který se vyznačuje tolerancí vůči spotřebě a páchání trestné činnosti. Není zde řešena otázka produkce a dochází k určité schizofrenii v postoji k zákonům. Dalším modelem je švýcarský, kdy vznikly speciální oblasti s liberálním režimem. To se nakonec vymklo kontrole. Posledním modelem je švédský, který je konzervativně restriktivní a zatím se nejlépe osvědčil, došlo k určité stabilizaci konzumace drog.

Při posuzování míry možné represe byli diskutující zděšeni tvrzením zástupce represivních složek (policie), podle kterého je současná míra represe na maximální možné úrovni. Další zvýšení represe by podle názoru odborníků znamenalo riziko pro demokratické principy. Nepříliš nadšení projevili diskutující nad skutečností, že nejlépe bojuje proti drogám totalitní režim. Oproti tomu jsou demokratické režimy limitovány právě mírou demokracie.

V souvislosti se snahou některých skupin dosáhnout legalizace tzv. měkkých drog byla připomenuta skutečnost, že dle zákona (vč. mezinárodních úmluv o potírání drog) měkká droga neexistuje. Úplná dekriminalizace měkkých drog by přitom byla v rozporu právě s mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika v oblasti boje s narkotiky vázána.

Celkem vstřícně však byl přijat návrh na rozlišení drogových deliktů z hlediska trestní odpovědnosti na přestupek a trestný čin. Zatímco v oblasti přestupků byl názor diskutujících poměrně liberální (ne pro velké tresty, spíše pro alternativní tresty) v oblasti trestných činů se většina přiklonila k zvýšení trestních sazeb a zejména k jejich plnému využívání (horní hranice trestní sazby). Připomenuta byla také skutečnost, že v českém právním prostředí je takřka nulově „používána“ trestní odpovědnost rodičů za chování nezletilců. Právě nezletilci jsou přitom z hlediska drogové problematiky nejohroženější skupinou experimentující s drogou.

Diskuse o dlouhodobých důsledcích „filosofických“ důsledcích liberalizace drog se nakonec shodla v názoru, že liberalizace by vedla k rozkladu a relativizaci hodnot. Drogy se stanou normálem, novým paradigmatem svobody a novým životním stylem. Pokud by tedy došlo k nějakému uvolnění (jako např. povolení určitého množství alkoholu u řidičů), vedlo by to k „povolené destrukci“, protože ona stanovená hranice by se překračovala o mnoho víc než při absolutním zákazu.

Drogy totiž znemožňují udělat autokorektiv (viz málo vyléčených drogové závsilých). Je proto otázkou, kde a jak nastavit hranici, a problémem je také fakt, že hraniční vždy láká. Současně je však třeba vzít v úvahu, že represe nemusí vést k omezení příslušného jevu, ba právě naopak.

Nejlepším způsobem boje proti drogám by byla samozřejmě dokonalá prevence. Ideální model však bohužel neexistuje. V současné době existuje v ČR úzká skupina lidí, kteří těží ze současné situace finanční prostředky ve formě grantů a projektů a kteří si do jisté míry boj proti drogám zmonopolizovali. Je zde nutná dosáhnout diverzifikace odborných názorů, je třeba vytvořit konkurenční prostředí i v oblasti prevence.

Někteří ekonomové mezi diskutujícími uváděli, že trh s narkotiky funguje v podstatě jako silně regulovaný trh. Existuje teorie, že kdyby se heroin prodával ve „šlehárnách“, že by se zhroutil černý trh s narkotiky. Každopádně se ale prokázalo, že v zemích, kde se tento experiment provedl, vzrostl počet konzumentů drog. Podle odpůrců je to pravděpodobně slepá ulička. Zastánci liberalizace naopak uváděli, že přestože by dočasně konzumace drog při liberalizaci stoupla, postupně by se stabilizovala na nižší hladině než dnes a společnost by se s nimi „naučila“ žít podobně jako to již umí s alkoholem a tabákem.

DĚTI A DROGY

Situace v oblasti užívání drogy je výsledkem stavu celé společnosti, kdy roste občanská apatie, dochází často k odcizení rodičů a dětí a děti s rodiči a naopak rodiče s dětmi nekomunikují anebo ani neumí komunikovat. Co vlastně naše společnost mladým lidem nabízí? Každý neustále horuje pro to, jak by společnost měla bojovat proti drogám, nikdo ale příliš nemluví o tom, jaký sám dává příklad. Diskutovali jsme o tom, zda pijeme alkohol a holdujeme cigaretám před vlastními dětmi? O tom, kdo z nás přečetl dostupnou a věrohodnou literaturu o drogách a boji proti nim a o způsobech, jak komunikovat se svými dětmi a jak jim vysvětlit, že drogy jsou špatné?

Pro děti není motivem braní drog samo o sobě to, že jsou nedostupné, ale větší váhu tu asi hrají špatné vzory, „nuda“, resp. chybějící alternativa a také pocit, že tak dospějí. Proto by měly být dotovány takové aktivity jako je sport. Děti by zároveň měly být vychovávány tak, aby dokázaly odlišit co je a co není „O.K.“ Současně s tím je samozřejmě nutné zajistit, aby drogy nebyly společensky přijatelné.

Represe by pak měla jasně vymezit hranici a své priority, kterými by měly být distribuční centra a distribuční cesty. Z globálního hlediska by represe asi úspěšná nebyla, ale naopak na úrovni jednotlivých států by mohla přinést své ovoce. Jednoznačně je nutné se zaměřit na likvidaci motivace (ne vždy je individuálním rozhodnutím – viz třeba prostituce). Klíčové je zaměřit se na stranu poptávky – tj. přesvědčit lidi. Důležitější je upevnění a posílení hodnot v rodině, osobní příklad rodičů dětem než nějaká jasná pomoc státu.

Zajímavá byla také diskuse na sociálním složením konzumentů drog v České republice resp. nad nejohroženějšími sociálními skupinami. Nárůst zkušeností s drogou roste nepřímo úměrně s dosaženým stupněm vzdělání a mírou nezaměstnanosti. Nejohroženějšími regiony tak jsou severní Čechy a sever Moravy, kde zcela nejhorší situace je v romské komunitě. Výjimkou je Praha, kde se naopak jedná o děti bohatých rodičů, kteří s drogou experimentují z nudy. V této skupině je riziko o to větší, že právě díky materiálnímu zabezpečení nejsou tyto děti nuceny ke kriminální činnosti (krádeže), což vede k pozdějšímu odhalení užívání drog těmito nezletilci.

Z hlediska působení státu v oblasti prevence se objevovaly poměrně kritické názory. Je alarmující, když přednášky „proti drogám“ vede například Jiří X. Doležal, známý svojí propagací měkkých drog. Místo přednášek, které se údajně pro neziskový sektor staly dobrým byznysem, by měly hrát prim volnočasové aktivity.

Jako základ prevence diskutující opakovaně zdůraznili roli rodiny, na druhém místě hned za rodinou byla z hlediska protidrogového působení škola. Tyto dva pilíře by měly zajistit solidní základ v boji proti drogám, musí být však funkční (což často nejsou).

Vzpomenuta zde byla skutečnost, že oproti rodičovským právům by měly vyváženě stát rodičovské povinnosti, tedy úřady by měly častěji využívat ustanovení zákona o zanedbání povinné péče o děti. Připomenuta byla také role církve, která například v Itálii působí úspěšně v oblasti resocializace drogově závislých.

[1] Připomenut byl také naprosto zhoubný vliv alkoholu na severoamerické indiány, kteří s touto drogou neuměli vůbec zacházet. Dokázali však – na rozdíl od příchozích bělochů – pracovat s jinými drogami. Tento příklad vhodně ilustruje kulturní podmíněnost drogové problematiky.

[2] V této souvislosti někteří diskutující upozornili, že drogy (nelegální) mohou být součástí boje islámských fundamentalistů proti euro-atlantické společnosti.