Česká armáda

1. Jakou armádu by měla ČR mít?

 

2. Jak by se toto rozhodnutí implementovalo?

 

 

3. Měly by být zpravodajské služby součástí armády?

 

Dodatečné otázky:

 

 

Citace z diskusí:

„Problém české armády je v tom, že nikdy ve své moderní historii nebojovala“

„Vojna udělá z kluků  chlapy“

„Z české armády nikdy nebude Cizinecká legie“

 „Skupina se tak vžila do role teroristů, že na zodpovězení otázek nebyl čas.“

„ … aby byla armáda dobrá, musí bojovat.“

  Vzhledem k velmi specifickému průběhu odpoledních diskusí ve skupinkách, kdy byl značný prostor věnován „strategické hře na vojáky a teroristy“, bylo rozboru položených otázek věnováno poněkud méně času než v bloku dopoledním. I „odlehčená“ odpolední práce ve skupinách však vedla k zajímavým závěrům. Identifikace se stranami probíhajícího konfliktu šla do nejmenších podrobností, přičemž  argumenty teroristů mnohdy předčily tábor koaličních vojsk. Právě primitivnost a jednoduchost výzbroje v rukou teroristů se ukázala jako jejich velká výhoda. Naopak armády „demokratických zemí“ nejsou na tento konflikt, kdy se zbraní stáva letadlo plné civilistů, podle názoru diskutujících dostatečně připraveny.  Tyto závěry pak analogicky platí i pro hlavní téma diskuse,  kterým byla reforma české armády.

 

Nad otázkou jakou armádu by měla Česká republika měla mít panovala shoda diskutujících nad všemi podstatnými znaky této „nové armády“.  S poukazem na v diskusích mnohokrát opakovaný zlomový den nevznikly sebemenší pochybnosti nad jejím směřováním do Severoatlantické aliance. Dle účastníků debaty  by česká armáda měla být armádou kombinovaného typu. Na jedné straně musí být schopna se přímo účastnit bojových operací,  nesmí však chybět ani funkce podpůrná, která bude zabezpečovat bojující jednotky, ale i týl. Současně byla některými účastníky Lípy vyzdvihnuta role armády v oblasti civilní obrany. Právě rozvoj oblasti civilní obrany a její zakotvení ve společnosti  je podle názoru diskutujících jednou z odpovědí na “výzvu 11. září.”

Vzhledem k charakteru nových rizik pro náš stát, která se v moderní době objevují, vzhledem k demografickému vývoji, postoji veřejnosti vůči povinné vojenské službě a v neposlední řadě vzhledem k problému nedostatečného času na výcvik vojáků jednoleté základní služby by naše armáda měly být jednoznačně profesionální.  Pouze profesionální armády totiž dokáže v budoucnosti splnit naše závazky vyplývající z členství České republiky v Severoatlantické alianci. Při hledání argumentů, které by mohly hovořit pro zachování určité podoby  branné povinnosti se diskutující shodli na socializační funkci armády, většina diskutujících však považovala tento pohled za přežitý. V souvislosti s diskusí o profesionální versus rekrutské armádě bylo konstatováno, že je zajímavé jak většina zúčastněných přijímala myšlenku, že polovina národa má projít socializací, kohezí a podobně aniž by zkoumali zda je to opravdu potřeba. Zazněl též názor, že z hlediska celospolečenského bude profesionální levnější než dnešní „legalizované otroctví.

Jako relativně malá země si nemůžeme dovolit budovat a udržovat všeobecnou armádu. Navíc jako člen Severoatlantické aliance můžeme participovat na společné obraně všech jejích členů a je tedy vhodné zaměřit se na vybudování a vycvičení špičkových specializovaných jednotek a to v oblastech, ve kterých naše armáda tradičně vynikala: radiolokace objektů a chemické zbraně.

Budoucí česká armády by měla být podpůrná, profesionální a specializovaná. Musí však být zachována schopnost armády bránit komplexně nějaké území. Za alarmující označili diskutující přesvědčení  některých lidí, že Českou republiku jsme schopni ubránit se vnějším hrozbám samostatně. To je ovšem zcela zcestná myšlenka, jsme a musíme být součástí týmu, který se jmenuje NATO. Pro naši bezpečnost je životně důležité být součástí něčeho většího.

V odpovědi na druhou otázku  se diskutující bez širšího komentáře shodli, že pro úspěšné budování moderní armády je nezbytné využít všech těchto prvků implementace rozhodnutí.  Základním problémem české armády je stav, kdy 80 procent mladých mužů odmítá vojenskou službu. Pokud se tento stav nepodaří změnit, nemůžeme zvýšit svoji bezpečnost.  Někteří diskutující vzhledem ke své profesionální kariéře připomněli absolutní absenci public realitions české armády, což můžeme podle jejich názoru označit dokonce za jeden ze základních současných armádních problémů. Moderní armády musí vztahy s veřejností budovat a niko-li tuto oblast absolutně ignorovat.

U následující otázky se rozhořela poněkud pestřejší diskuse než u dvou předchozích. Nakonec se většina účastníků shodla na tom, že armáda musí mít svou rozvědku, která bude sledovat a hodnotit rizika mimo hranice i uvnitř státu. Měla by rovněž mít kontrarozvědku, která by sledovala případná nebezpečí uvnitř samotné armády. K tomu by ještě měl existovat orgán, který rovněž sledoval armádu jako celek zvenčí a kontroloval ji.

V odpovědi na první z doplňkových otázek se diskutující shodli na tom, že musíme usilovat o ekonomický růst, který následně umožní růst prostředků, které budeme moci vyčlenit pro armádu. To je podle většinového názoru jediná cesta jak  zvyšovat  kvalita české armády a její schopnost zaručit bezpečnost státu. Konkrétněji je pro zajištění naší bezpečnosti nutné mít kvalitní zpravodajské služby, které budou kontinuálně sledovat, vyhledávat a analyzovat rizika a ohrožení aby na ně mohla armáda, ale i policie, adekvátně reagovat. V samotné naší armádě se potom musí důkladně provést připravované reformy. Zde byla opakovaně zdůrazněna nutnost „lepšího politického zadání“ reformy. Důležitá je rovněž spolupráce v rámci Severoatlantické aliance. Jako velmi specifický faktor zaručení naší bezpečnosti uvedli diskutující politickou ale i občanskou vůli bránit se.

Názor na možnost vítězství v boji s terorismem směřoval k závěru, že vítězství tak jak je tradičně pojímáno není v tomto druhu boje možné. Boj s terorismem je boj s mnohohlavým monstrem a „utnutí“ jedné z nich neznamená porážku ostatních. Za každou uťatou hlavu vyroste velmi rychle na jiném místě nová. Navíc u mnohých teroristických skupin ani není možno oficiální vítězství formou podepsání kapitulace protože v jejich struktuře třeba ani není nikdo kdo by působil jako velitel a jehož podpis kapitulace by celá organizace uznala. Jediný možný způsob vítězství je fyzické zničení všech přívrženců a to skutečně není stoprocentně možné. Zničením mozků nebo bankéřů se dají aktivity teroristů dočasně zažehnat nebo snížit jejich rozsah, jen ale jen otázkou času kdy si vychovají nové vůdce a najdou nové zdroje.

Diskutující se shodli, že mnoho nevýhod, které jsou na straně teroristů obecně znamená zároveň jejich obrovskou výhodu při konfrontaci s nepřítelem typu NATO. Armády Aliance jsou obecně limitovány oficiálními postupy a dohledem medií. Teroristé můžou ze zajatců dostat informace jakýmikoliv metodami, ale mučení zajatců NATO by znamenalo skandál. Teroristé mohou zneužívat civilní obyvatelstvo a je povinností spojeneckých armád jej chránit což mu způsobuje další obtíže. Jednoznačnou výhodou na straně NATO je ovšem obrovská početní i technická převaha, politická i občanská vůle dovést konflikt do konce. Prakticky nevyčerpatelné zdroje, lepší výcvik a zásobování vojáků a možnost získat „obyčejné lidi“ v dobývaných zemích na svou stranu opět pomocí peněz.

 

Zpět