Ekologie

1) Popište klíčové problémy ČR a vyjádřete se k tomu, zda a proč je nutné tyto problémy razantně řešit. Lze definovat dlouhodobou ekologickou vizi, kterou by většina společnosti mohla sdílet?
2) Je důležité omezovat plýtvání energií? Pokud ano, jak toho lze docílit? Jakými způsoby lze posilovat odpovědnost jedince a společnosti za vývoj životního prostředí?
3) Je třeba urychlit odstraňování ekologických škod zděděných z minulosti? Pokud ano, jak tuto činnost financovat a minimalizovat přitom negativní dopady na národní hospodářství?
4) Potřebuje ČR "energeticko-ekologickou" politiku? Proč (ano či ne)? Pokud ano, jak podrobná by měla být? Jak lze nejlépe promítnout vznikající ekologickou zátěž do cen?
5) Je třeba udělat důležité změny v implementaci ekologických zákonů a norem? Proč (ano či ne)? Pokud ano, jak?

Vize pro všechny

Ekologické problémy je nutné posuzovat z hlediska regionálního, státního, evropského a globálního. Nelze řešit jen místní problematiku. Stejně jako u zdravotnictví - je třeba změnit myšlení člověka a jeho přístup k věci ¹. Mnoho problémů bylo vyřešeno právě proto, že se na ně apriori důrazně upozorňovalo. Samotná Česká republika dosáhla vynikajících výsledků v oblasti životního prostředí, přesto existují staré problémy a současně se generují i nové. Snad nejviditelnější změny lze pozorovat v čistotě vody, kde se do českých potoků a řek vracejí původní dávno vyhynulé druhy živočichů. Přesto leckde zůstává kvalita vody na úrovni 4.-5. stupně znečištění.

Také odsíření tradičních tepelných elektráren přispělo k značnému úbytku oxidů síry v ovzduší² , s rozvojem automobilismu však vzduch obsahuje stále více škodlivých látek, především těžkých kovů. Právě motorismus je jedním z nových problémů, kterým musíme čelit. Automobily produkují skleníkové plyny v objemu rovnajícím se třetině exhalací průmyslu. Kromě toho výstavba silniční a dálniční sítě hrubě zasahuje do krajiny, je však zájmem "betonářské lobby".

Tradičně problémové je hospodaření s půdou, kde je snad nejzřetelněji vidět ztráta kontinuity způsobená nástupem komunistů k moci. České zemědělství podle některých účastníků diskuse nemá konkrétní ekologickou vizi. I když dochází k snížení dávkování hnojiv, jedná se zejména o důsledek ekonomické situace v resortu zemědělství nikoli o vizi směřující k ekologickému hospodaření. Kvalita lesního porostu na území ČR se také příliš nezlepšila, i když někteří účastníci Lípy mají opačný názor. Tragický a na některých místech dále se zhoršující stav lesních porostů však do značné míry odráží obrovské dávky škodlivých látek, kterým byly porosty vystaveny v minulosti. Oslabená lesní kultury tak nedokáže čelit negativním vlivům (chorobám, škůdcům, změnám počasí), které by jinak přestále bez značných ztrát.

Stále nebyl také vyřešen problém tzv. "brownfields" - území po bývalých továrních a produkčních celcích. Oblasti, v kterých se brownfields nachází, zpravidla vykazují negativní migraci. Náklady na odstraněný takových ekologických škod jsou tak multiplikovány dodatečnými sociálními výdaji. Nové podniky přitom vznikají na zelené louce, což redukuje neobnovitelný zdroj a snižuje potenciální výnosy.

Tradičním problémem, jenž zužuje nejen Českou republiku, je hospodaření s odpady. Zde se více než v jiných případech projevuje ekologická výchova, která je v ČR značně zanedbávána. Čisté životní prostředí od roku 1990 klesá v žebříčku společenských priorit, ministerstvo životního prostředí se stalo nejméně prestižním ze všech ministerstev. Jedním z důvodů takového vývoje jsou právě nedostatky ve výchově³ , slabá prevence. Nelze se potom divit, že dochází k permanentnímu přelévání kompetencí z ministerstva na ministerstvo, což má dopad na tvorbu nové legislativy. Ministerstva, která si nárokují řešení ekologických otázek, nemají dostatek kompetentních osob, jsou vytvářeny chybné zákony

Společnost musí mít ekologickou vizi dotýkající se všech složek životního prostředí. V nadnárodní měřítku tato celosvětová vize existuje, je to vize trvale udržitelného rozvoje. Česká republika se k této myšlence oficiálně hlásí, realita je však odlišná. Část výnosů z privatizace, která je určená k nápravě ekologických škod, byla a je často utrácena na jiné účely. Při prodeji státního majetku chybí ekologický audit. Čistá aktiva se tak prodávají bez ekologické zátěže, která zůstává ležet na bedrech státu.

Právě vštěpování myšlenky trvale udržitelného rozvoje a zkvalitnění lidské morálky (dodržování zákonných norem) by mělo vést k minimalizaci nešetrných zásahů do životního prostředí za účelem rychlého obohacení jednotlivce na úkor ostatních. České republice by velmi prospělo, kdyby se stala součástí evropského transparentního enviromentální prostředí.

Ekologie je provázaná s ekonomií. V ohledu nadřazenosti nepanoval mezi diskutujícími jednotný názor. Většina účastníků Lípy se však shodla na faktu, že ekonomická úroveň země podmiňuje zlepšení životního prostředí.

Plýtvání energiemi je jen dalším hřebíkem do rakve

Energie je zbožím a firmy vyrábějící energii usilují o maximalizaci zisku. Východiskem není omezení plýtvání energií, ale internalizace externalit. Životní prostředí je externalita a protože dochází k tržnímu selhání, vytváří se prostor pro zásahy státu. Trh selhává proto, že do cen některých výrobků a služeb nelze zahrnout veškeré náklady⁴ . Ministerstvo životního prostředí by mělo mít veškeré kompetence a stanovit pravidla pro tržní fungování. To je nástroj k omezení plýtvání. Stát přitom ve své politice často plýtvání podporuje.

Posílení individuální odpovědnosti je nezbytné, nejlepším nástrojem je privatizace a deregulace cen. ⁵Spotřebitelé by tak mohli být finančně zainteresovány na využívání ekologických výrobků. Státní podporu ekologickému chování někteří odmítali, nicméně zazněly návrhy na: subvencované zateplování paneláků, stanovení vyšší daně pro automobily s vysokými emisemi či zavedení ekologické daně. Ve všech případech však vždy mělo konečné rozhodnutí o realizaci koupě zboží či služby rozhodovat trh. Zavedení nové ekologické daně⁶ by nemělo přinést zvýšení daňové kvóty, ale vymezení státních příjmů, ze kterých by byly financovány potřebné výdaje. Stát by tak prostřednictvím daňového systému a dotací měl sehrát klíčovou roli při utváření tržních rozhodnutí.

Se škodami z minulosti se musíme poprat lépe

Většina účastníků diskuse se domnívá, že rychlost odstraňování škod z minulosti je v obecné rovině dostatečná, není tedy třeba usilovat o výraznější urychlení procesu. Největším problémem tak je neexistující pořadí priorit, které by stanovilo, jaké škody je třeba odstranit nejdříve. Takový přístup by vedl k urychlení odstraňování některých škod, jiné "škody" lze řešit později. Náklady vynaložené na odstraňování škod nejsou náklady utopenými, mají multiplikační efekt do mnoha odvětví ekonomiky. Škody z minulosti by měly být financovány z privatizace, nově vzniklé škody z ekologických daní. Stát přitom vynakládá prostředky na odstraňování škod z minulosti velice neefektivně. Mělo by dojít k lepší spolupráci mezi vědeckou obcí a asanačními firmami.

U všech subjektů by měla být povinnost tvorby ekologických fondů. Takové opatření by však vedlo ke snížení konkurenceschopnosti ve světovém obchodě. Zmíněná problematika jen potvrzuje, že se ekologie netýká jen jednoho státu ale celé Země. Ekologické břemeno by mělo být zavedeno celosvětově⁷ . Pokud se tak nestane, budou se neekologické výroby stěhovat z vyspělých do méně vyspělých zemí a bude nadále docházet k zhoršování životního prostředí. V případě, že státy světa se shodnou na přijetí určitých norem ekologického chování, musí být tyto normy vynutitelné. Pokud se tak neděje, zůstává teorie jen utopií.

ČR potřebuje energeticko-ekologickou politiku

Každý stát provádí určitou ekologickou a energetickou politiku. V pozitivním slova smyslu Česká republika potřebuje nový energetický zákon, který by definoval energetickou politiku. Tato politika by měly být vytvářena na ministerstvu životního prostředí, nikoliv na ministerstvu průmyslu a obchodu, nebo alespoň společnými silami. Každý producent by měl být odpovědný za výrobek až do jeho spotřebování.

Stát by měl sjednotit ekologické právní normy, které jsou složité a roztříštěné, do jednoho ekologického zákoníku⁸. Sjednocení by usnadnilo práci nejen úředníkům, kteří často nevědí, co mají po podnicích vyžadovat, ale především samotným podnikatelům. Prioritou však není ani tak změna zákonů, nýbrž jejich dodržování. Efektivním nástrojem státní správy ve věci dodržování norem je pozitivní motivace/hrozba. Enviromentální regulace je v České republice vysoká, některé zákony by nemusely existovat, stačí zdraví rozum⁹ . Jiné zákony chybí, zdá se však, že situace se zlepšuje. Do poslanecké sněmovny bude například předložena Směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění, která odpovídá moderní podnikatelské filozofii zarámované koncepcí trvale udržitelného rozvoje.

Zajímavý byl i názor skupinky diskutujících, že určitým motorem ekologického chování všech subjektů jsou soukromě právní spory o náhradu škody, což ostatně umožňuje již dnešní právní prostředí. Brzdou zde však může být právě stav právního prostředí, neboť při průměrné délce soukromoprávních sporů je tento námět čistě v rovině sci-fi.

Jako problematické se jevilo účastníkům Lípy negativní image neziskových ekologických organizací, které se často samy staví nad zákon. Česká společnost je podle diskutujících méně vysoce polarizovaná, neexistuje zde veřejná diskuse o alternativních přístupech, což je částečně také výsledek práce extremních ekologických hnutí.

¹Ekologie nezahrnuje pouze životní prostředí, ale kvalitu a úroveň života. Největším ekologickým problémem je morálka a poctivost.

²Emise oxidů síry byly sníženy až o 80 %, přesto jich vypouštíme do ovzduší asi o třetinu více, než činí průměr Evropské unie. Signifikantní úspěch odráží fakt, že šlo o ekologickou prioritu první poloviny 90. let.
³Ekologická výchova probíhala celá léta pod heslem "po nás potopa" při snaze "zvyšovat kvalitu života denně, ale zadarmo". Tento přístup se nesmazatelně otiskl ve způsobu života starších generací. Nastupující generace by měla mít jiný vztah k ekologii, aby došlo k pozitivním změnám ve společnosti a politice. V diskusi padnul návrh přístupu k ekologickému vzdělání dětí. "Firma vybaví školu počítači, nábytkem nebo něčím jiným a vy vezmete všechny vaše žáky na jeden den např. K Máchovu jezeru uklízet odpadky. Děti se tak lépe naučí vnímat své okolí, získávají k němu osobnější vztah i zodpovědnost, a ještě budou na čerstvém vzduchu.

⁴Pokud by byly zahrnuty veškeré náklady do cen, což je v případě ekologie prakticky nemožné, fungovalo by tržní prostředí beze zbytku a nebylo by třeba regulátora - ministerstvo životního prostředí.

⁵Křížové dotace na energii nenutí domácnosti k výrazným úsporám. Na druhou stranu je nutné zvážit relaci platů a cen energií. Deregulaci by tak nutně musela doprovázet revize sítě sociálního zabezpečení.

⁶EU zvažuje zavedení ekologické daně.

⁷Pro některé ekologické problémy platí tzv. autopoetický fenomén. Danou změnu či opatření musí udělat všichni, jinak to nevede k zamýšlenému pozitivnímu výsledku ale pouze k získání komparativní výhody pro ty, jež hodlají danný závazek nepřijmout či porušovat.

⁸Kodex ekologické jistoty.

⁹Existuje příliš mnoho zbytečných omezení a limitů.

Zpět