Fundamentalismus a extremismus 

1. Jak vzniká fundamentalismus a extremismus, co jsou jeho cíle, jak se provozuje, jaké jsou jeho historické dopady a jak by společnost měla na něj reagovat?

2. Jak se projevuje fundamentalismus a extremismus v ČR včera i dnes? Jaké vlivy na to bude mít náš vstup do EU? Jak by česká společnost měla na fundamentalismus a extremismus reagovat nebo mu čelit?

Citace z diskusí:

„Kořeny extremismu musíme hledat ( v propasti mezi chudými a bohatými)“

„Terorismus je v podstatě jednostraným vyhlášením války“

„Jsou mladí, hloupí a plešatí ... Oni z toho vyrostou  ... jenom mezitím možná někoho zabijou“

„ ... tak se nezlobte, vždyť to byl černoch“

„ ... neexistuje dobrý a špatný terorismus ...“

Definici fundamentalismu můžeme podle názoru diskutujících vymezit jako nekritickou víru ve fundamenty, která je expanzivně a agresivně rozšiřována. Základní charakteristikou fundamentalismu je pak nezpochybnitelné přesvědčení, netolerance a nesmiřitelnost. Na druhou stranu všichni máme fundamenty, se kterými se ztotožňujeme. Nebezpečím fundamentalismu je fakt, že postrádá kritické myšlení a je nepřístupné okolním informacím. Existují však  i fundamentalisté s kritickým myšlením. Hranice definice fundamentalismu je v hranici tolerance. Fundamentalismus je přesvědčení, které není přístupné dialogu. Střet nastává v okamžiku, kdy fundamentalismus položí své hodnoty za univerzální. Většina fundamentalistů se chová a jedná na základě daných pravidel, o kterých nepřemýšlí a nepochybuje. Dnes se stal fundamentalismus pejorativním pojmem.

Dle etymologické definice je fundamentalista člověk, který jde ke kořenům. Jde o lidi, kteří se drží zásad nějakého učení, které nemusí být nutně špatné; může však být v rozporu s obecným přesvědčením. Extremismus je názor na okraji normy. Jde o pojem relativní: v islámu může být za extremistu považován člověk, který prosazuje změnu postavení žen ve společnosti. Při letmém pohledu do historie navíc zjistíme, že řada názorů dobově považovaných za součást středního proudu by dnes byla zařazena mezi extremismus a naopak současné většinové názory by v některých případech dostaly v minulosti nálepku extremismu. Problematickým se fundamentalismus a extremismus stávají v okamžiku, kdy jde o myšlenky expanzivní a netolerantní vůči okolí.

Extremismus – riziko pro společnost

Podle většiny diskutujících není problémem fundamentalismus jako takový  (může znamenat pouze vybočení z nějaké všeobecně uznávané normy), ale extremismus, který tyto vybočené hodnoty exportuje a agresivně až brutálně vnucuje. Fundamentalismus přitom  vůbec nemusí přejít v extremismus. Problém nastává v momentě, kdy fundamentalismus přerůstá v agresivitu, to je nebezpečí pro okolní svět.

Kořeny extremismu lze  často hledat v propasti mezi bohatými a chudými, extremismus je výsledkem nerovnovážného stavu, který hledá vyrovnání. Lidé s extrémní a fundamentalistickým názory buď hledají pevnou jistotu anebo nechtějí patřit a priori k většině. Mechanismus vzniku fundamentalismu a extremismu je proto tento: změna prostředí vyvolává krizi identity, která následně vede k redefinici my a oni. A právě tato situace - znejistění identity - je živnou půdou fundamentalismu a extremismu. Zajímavá je odlišnost moderních extremistů od jejich středověké obdoby; ve středověku měla většina podobných hnutí snahu izolovat se od okolního světa.

Pokud jde o motivy fundamentalismus a extremismu, zazněl i názor, že dnešní mladí lidé vědí, že moderní společnost směřuje k sebevraždě a jejich zoufalé „extrémní“ činy jsou tak pouhou snahou bránit se před kolektivní sebevraždou.“ Příčinou extremního chování je tak především snaha byť někdy pomýlená všech lidí, aby lidstvo jako celek přežilo.

Pokud seřadíme pojmy: radikalismus, extremismus a terorismus, zjistíme, že dochází k přelévání určitých charakteristických znaků celým tímto spektrem. Základem terorismu je extremismus, základem extremismu je fundamentalismus. Fundamentalismus je nutnou nikoliv postačující podmínkou extremismu a extremismus je nutnou nikoliv postačující podmínkou terorismu.

Terorismus roste na stejném podhoubí

Při úvahách nad fundamentalismem a extremismem tíhla většina diskutujících k současnému zamýšlení se i nad terorismem, jako nad určitou praktickou realizací extremismu. Dosti často se debata zaměřovala na islámský svět, nebo ještě konkrétněji na skupinu Al-Kajda a její útok na Spojené státy.

Terorismus nelze podle diskutujích automaticky dávat na roveň fundamentalismu. Debata ukázala, že je  velmi obtížné nalézt všeobecně přijímanou definici terorismu či fundamentalismu  zejména pak pokud má mít obecnou platnost pro všechny varienty těchto jevů. Jako ilustrační příklad byl použit  současný konflikt na území Palestiny, kde zatímco sebevražedné útoky Palestinců jsou v očích  Izrael akty terorismu,  druhá je  je považuje za legitimní součást osvobozeneckého boje.  Proběhla i pře o to, zda teroristické akty vyvolávají válečné konflikty. Zazněl zde názor, že terorismus je v podstatě jednostranným vyhlášením války, kdy se jedná o válku vedenou netradičními prostředky.

Dle názor účastníků Lípy musíme si také uvědomit naprostou odlišnou mentalitu islámského světa, které je v západních demokraciích neinterpretovatelná.  Shoda nastala nad konstatováním, že hlavním důvodem útoku na USA byla snaha otřást západními fundamenty, které se začaly stávat přitažlivými i pro islámský svět. Současně se vyskytl i názor, že fundamentalismus a extremismus produkujeme my sami svojí umírněností. Tlak změn pak některé skupiny vytlačuje do pozice, kdy nejsou schopni být flexibilní a umírnění.

Hledání kořenů aneb nejen o chudobě

Při hledání kořenů vzniku fundamentalismu a extremismu pojmenovali diskutující několik faktorů, které se uplatňují. Nejvíce pozornosti bylo věnováno nedostatku vzdělání a chudobě, které spolu kráčí ruku v ruce. Nevzdělaný národ nebo skupina lidí obecně je snadněji manipulovatelná.

„Bez vzdělání není přemýšlení“ a vzniká potom nesoudná důvěra v manipulátory vštěpované základní náboženské, politické a společenské pseudopravdy. K těmto faktorům vzniku fundamentalismu a extremismu zazněly výhrady upozorňující na extremistické teroristické organizace ETA a IRA, o kterých se rozhodně nedá říci, že působí v prostředí chudoby a nevzdělanosti jako charakteristického rysu celého národa. Rovněž vzdělanost v Německu před druhou světovou válkou byla na velmi vysoké úrovni a přesto se zde k moci dostal jeden z nejextremističtějších režimů v dějinách. Proto byla jako další faktor vzniku fundamentalismu a extremismu jmenována i ztráta naděje ve schopnosti demokracie, resp. jejích institucí. Vzniku extremismu nahrává dlouhodobá neschopnost vlády či parlamentu řešit nějaký problém. I když bylo ještě doplněno, že konflikty, kterých jsou ETA a IRA součástí, nevznikly v dnešním bohatství, ale sahají hluboko do minulosti.

Problém nízkého vzdělání diskutující rozvíjeli ještě dál a to s přihlédnutím k podmínkám fundamentalismu a extremismu islámského. V této souvislosti zaznělo několik zajímavých názorů a postřehů dokazujících pouze dílčí význam faktorů vzdělání a chudoby a naopak vyzdvihující důležitost systému vládnutí respektive státnímu zřízení v zemích, které lze označit jako základny teroristů.

Sám Usáma bin Ládin, jak podotkl jeden z účastníků, není přece ani nevzdělaný ani chudý. I chudí muslimové, kterým se například díky programům evropských univerzit, dostane západního vzdělaní, se po návratu domů stávají vůdci protizápadních extremistů. Konfrontace s bohatstvím západu a s kulturou, která si tohoto bohatství nijak neváží, v nich totiž může vzbuzovat zášť a nenávist za to, že tento svět přepychu, i když má prostředky, nechce pomoci světu chudému. V případě Afganistanu a Talibanu hraje při vzniku fundamentalismu a extremismu důležitou roli i zdejší velmi specifická mentalita. Zejména tradiční nedůvěra k lidem mimo tento svět. Neuvědomování si výhod kolektivní spolupráce – „jeden může získat pouze když jiný ztratí“. Z toho vycházející neuznávání kompromisu protože ústupek ze svých požadavků rovná se zrada, zbabělost a hanba. Cíle fundamentalismu a extremismu jsou podle diskutujících velmi relativní. Vždy záleží na stranách konfliktu a situaci či problému, který k projevům extremismu vedl. Za nejčastější lze označit cíle v oblasti náboženské a politické, přičemž obvykle dochází k jejich značnému propojení. Náboženství se může stát pouhým obalem pro jiné cíle a nástrojem snadnější manipulace lidí.

Nejasná východiska současné situace

Účastníci diskuse se pozastavili i nad tím, zda může teroristický útok na New York a Washington v dlouhodobém horizontu přinést něco pozitivního. Diskutující se shodli, že pokud by se dal nějaký přínos nalézt, je jím bezpochyby  sblížení USA a Ruska. Je ovšem otázkou, nakolik je či bude toto sblížení trvalé a zda se při nejbližší vážnější zkoušce opět nerozpadne.

Vzniku extremismu by se mělo především předcházet. Jednou z cest je legalizace opozice. Nepotlačovat oponenty, ale naopak vést s nimi diskusi a to nejlépe veřejnou. Nenechat opozici stáhnout se do podzemí a sahat k extremistickým projevům. Předcházet vzniku extremismu by se ale mělo nejenom na domácí půdě. K nástupu Talibanu k moci v Afganistánu vedla rozvrácenost, která v zemi panovala po odchodu sovětských vojsk. Už tehdy se měl svět angažovat a dohlédnout na vybudování demokracie. Místo toho byla země ponechána svému osudu a Taliban získal body tím, že přinesl snížení kriminality a bezpečnost. Oboje ovšem v podobě, kterou jeden z účastníků diskuse velmi trefně nazval „klidem na hřbitově“.

Postavme hradby

Dle názoru jednoho z diskutujících by měla společnost na obranu před podobnými jevy postavit jakési pomyslné hradby. První z nich by měla být „hradba hanby“. To znamená vytvořit takové společenské klima, že sami extremisté by se měli při zamyšlení nad svým chování zastydět, měli by cítit, že dělají něco nesprávného. To by jim jistě ztěžovalo minimálně „nábor“ nových příznivců. Za druhé „hradba marnosti“. Extremisté musí jasně vidět, že všechny jejich snahy jsou zbytečné a nevedou k žádnému výsledku. Zde se myslí ne diskuse, ale jejich násilné činy. A za třetí, ovšem dohnáno trochu do extrému, „hradba směšnosti“. Spořádaná společnost by se neměla extrémistů bát, ale spíše naopak. Měla by si uvědomovat absurdnost a „směšnost“ jejich činů a nebát se proti nim bojovat. Poslední zmíněná „hradba“ se diskutujícím jevila jako dosti diskutabilní, neboť následkům teroristických činů se smát nemůžeme. Na druhou stranu uplatňování něčeho podobného v praxi můžeme dnes dost dobře vidět v reklamní kampani „Be kind to your local Nazi“.

Ta naše otázka česká ...

Účastníci se hned na začátku diskuse shodli, že extremismus u nás je v drtivé většině záležitostí mládeže. Relativně velkou přízeň, které se extremistická hnutí u mladých těší můžeme do značné míry připsat „nepořádku v jejich hodnotách“. Doba postkomunistických změn může působit značné deformace ve vnímání světa mladými lidmi. Kontrast výchovy starší generací svých rodičů s každodenní realitou může chaotizovat jejich snahu o uspořádání  vlastních hodnot. K tomu je samozřejmě nutno připočíst další „klasické“ faktory jako nižší inteligence, nulové zázemí, snaha o ztotožnění apod. Bylo též konstatováno, že značná část extremistů pochází z rodin bez otce a odborné literatuře pro to existuje i odborný termín (Vaterlossgeneration). Podle psychologických výzkumů tak v každé společnosti existuje cca 5% obyvatel s fašizujícími tendencemi.

Dnešní stále liberálnější společnost s rostoucími svobodami jednotlivce vyžaduje od svých členů jistou vnitřní morálku, která ovšem u nás kvůli historickým souvislostem chybí. O celé postkomunistické společnosti se dá říci, že stále obtížně hledá svou identitu stejně jako její výše zmíněná mládež. Nemělo by docházet k překračování hranice mezi svobodou a svévolností a proto je třeba nějakým způsobem do svobod zasahovat.

Jeden z účastníků zmínil holandský model řešení kompromisu mezi bezpečím a svobodou. Tento systém je založen na dvou velmi radikálních přístupech. Dokud se člověk chová podle všech pravidel, nezasahuje do jeho svobod nikdo a nijak, ale v okamžiku jejich porušení nastupuje o to tvrdší odjímání svobod všeho druhu. K použití podobného systému u nás zaznělo mnoho námitek. Česká společnost nemá za sebou takovou demokratickou tradici jako Nizozemí. Je pro ni vhodnější spíše systém trvalého mírnějšího zasahování do osobních svobod a ne takové spoléhání na jednotlivce a jeho morálku v souvislosti s tím co bylo řečeno již dříve.

Dokud neteče krev ...

Problémem je skutečnost, že extremismus v jeho počátcích ignorujeme jako bezvýznamný a tím mu dáváme čas a prostor nabývat větších rozměrů. Máváme nad ním rukou dokud neteče krev. Česká republika má podle názoru několika diskutujících obecně tendenci bagatelizovat svoje vnitřní problémy. Jak to pojmenoval jeden z účastníku:“Jsou mladí, hloupý, plešatí. Oni z toho vyrostou... jenom mezitím možná zabijou pár lidí.“ Chybí nám vůle podobné problémy řešit ale umění je řešit. „Západní společnost umí házet bomby, ale neumí klást otázky.“

V České republice nemáme příliš mnoho (organizovaných) extremistů. Existuje tu však často silná polarizace; příkladem může být například katolická církev a polarizace mezi reformátory a konzervativci. Diskutován byl též příklad mladíka, který zabil súdánského studenta (jeho vražda vedla k všeobecně známým demonstracím). Vrah se hájil slovy: „tak se na mne nezlobte, vždyť to byl černoch.“ Svoji rodinu popsal takto: „my jsme čeští vlastenci, čteme Jiráska a jsme všichni rasisti.“ Tento mladík dostával od základní školy poznámky, že během vyučování kreslí na pijáky hákové kříže...

Zpět